Trénujeme lezení.

Po velmi dlouhé odmlce se opět ozývám s novými informacemi okolo Patrička. Asi nenapíšu všechno, co se událo, ale aspoň to podstatné, na co si vzpomenu.

Měli jsme teď dlouhou pauzu od všech doktorů, ale zase nás všichni čekají. Po velmi dlouhém a marném čekání na nějaké vyjádření od městského úřadu anebo sociálky jsem to už vzdala. Mají sice ze zákona na vyřízení dobu 2 měsíců, ale je vidět, že se to opravdu nedá dodržet u nikoho. Lituji starších lidí, kteří o něco žádají. Paní ze sociálky, která u nás byla, mi řekla, že takto malé děti vyřizují přednostně. No už je to více jak 3 měsíce a ještě nemáme absolutně nic. :( Chudáci potom ti, kterým to přednostně nevyřizují.
Už kolikrát jsem se radovala, že konečně dorazila aspoň výzva, abychom si došli pro kartičku na auto a že uznali mimořádné výhody, ale vždy přišlo jen to, že žádost vyřizují. :( Například včera mi došlo: Úřad práce v Trutnově byl požádán Městským úřadem v Trutnově dne 22. 8. 2007 o posouzení Vašeho zdravotního stavu ve výše uvedené věci.
Úřad práce vypracuje posudek, který bude předán příslušnému úřadu jako podklad k rozhodnutí o Vaší žádosti.
No, tak to je tedy dobré, oni v podstatě ještě ani nezačali. Tak snad se do roka dočkáme. :( Když 3 měsíce trvá předání žádosti mezi 2 úřady, tak se docela děsím, jak dlouho bude teď trvat nějaká akce.

Jinak Patričkův stav se teď o hooodně zlepšil. Umí opakovat některá lehká slova. Je celkově vnímavější, a co se týče motorických dovedností, tam je to také lepší.
Patriček je už pořád jen na čtyřech. Umí se na čtyřech otáčet dokola, aniž by spadnul na bříško. Taky už pomaličku začíná lozit. Už začal pracovat i ručičkami a dává je střídavě dopředu. Všechno s ním na rehabilitaci trénujeme, aby se to naučil dobře.
Dokonce poprvé lozil právě na rehabilitaci. Asi po 3/4 hodině rehabilitace a protahování se nám tak "splašil", že ho ani naše rehabilitační neudržela. Viděl totiž velký míč na cvičení, který tam měla, a on byl průhledný a v něm byli barevné malé míčky a jemu se to tak líbilo, že musel hned za ním. Dojetím jsme skoro brečeli. :) Od té chvíle to trénuje i doma.
Taky se sám naučil si "sednout". No k tomu zase přispěli autíčka. Do těch se poslední dobou úplně zamiloval. Má doma dvě. To jsou jeho miláčci. Jezdí s nimi doma pořád, i večer. Musí je mít i v postýlce a pořád jezdí a jezdí, až najednou spinká. :) Jezdí s nimi buď tak, že si lehne na bok a jednou ručičkou ho drží a jezdí s ním, nebo se zvedne na čtyři, zapře se o postýlku a sedne si na nožičky. Jakoby je v kleku a přitom si sedí na nožičkách. Dokonce i u hraní zapojuje více levou ručičku.

Taky se nám konečně po dlouhé době zlepšilo spaní. Od doby, co byl Patriček nemocný se mu otočilo celé spaní a vypadalo to tak, že v noci byl vzhůru a přes den spal, ale potom se s ním nedalo vůbec nic dělat. Na canisterapii se nedalo jít, protože jsme ho vzbudili a byl protivný. Stejně tak to bylo na rehabilitaci. Zkoušeli jsme snad všechno od buzení, abychom mu to nějak narušili. Zkoušeli jsme mateřídouškový čaj s medem, ale ten zase nechtěl pít. Nakonec jsme ho dali na víkend k babičce a dědovi a od té doby se mu to spravilo. Teď je zase nemocný, ale zatím se drží a spí jak má.

Zítra jedeme na rehabilitaci, tak uvidíme, co nám na další pokroky řekne naše rehabilitační a jestli bude mít Patriček dobrou náladu. Pak se s ním daleko lépe pracuje a má to pro Patrička větší význam.