O důležitosti včasného stanovení diagnózy hybného postižení, zejména DMO, u kojenců a malých dětí se u nás sice dost mluví, ale málo činí. Včasná diagnóza DMO je podmínkou včasného zahájení léčby, tj. především rehabilitace Vojtova metoda reflexní lokomoce. 

 

Právě Vojta se spolupracovníky jasně prokázal, že u dětí ohrožených vývojem DMO lze zahájením rehabilitace do pátého měsíce věku sekundárně preventivně zabránit rozvoji lehčích a středně těžkých spastických forem DMO i atetózy, u zbytku dětí s nejtěžším poškozením mozku potom alespoň značně zmenšit tíži jejich postižení. Důkazy o tom jsou obsažené ve výsledcích léčby a sledování tzv. první, druhé a třetí série symptomatických rizikových dětí (Vojta, V.: Mozkové hybné poruchy v kojeneckém věku). Například ve druhé sérii symptomatických rizikových dětí, které představují děti včasně zařazené do sledování a léčby - podle Vojty - podle anamnestických prenatálních (předporodních), perinatálních (kolemporodních) a raně postnatálních (poporodních) rizik, prokázal Vojta třikrát nižší incidenci (výskyt) DMO (spastických forem a atetózy) - pouze 26,6% - zatímco v kontrolním souboru dětí léčených dle Bobatha u Feldkampové to bylo 82,8%! Obdobné výsledky byly i u první a třetí série symptomatických rizikových dětí.

 

Ještě  přesvědčivější  jsou výsledky screeningu (systematického vyhledávání) novorozenců zaměřeného na záchyt abnormit hybného vývoje – tzv. centrálních koordinačních poruch (CKP). Ten byl realizován v letech 1980 až 1983 čtyřmi týmy v Německu, Itálii a Japonsku a prošlo jím celkem 10.092 dětí. Jako screeningové metody bylo použito sedm polohových reakcí ve Vojtově modifikaci a jeho „primitivní reflexologie“.  Výsledky ve všech 4 skupinách shodně prokázaly centrální koordinační poruchu (CKP) u 30% novorozenců; 70% bylo ideálních. Tíže CKP byla hodnocena čtyřmi stupni (I-IV) od nejlehčí k nejtěžší, přičemž těžší stupně III a IV byly indikovány k terapii dle Vojty - bylo to asi 5% dětí. Všech 30% dětí s CKP bylo v intervalech 1-2 měsíce kontrolováno - jen 5% s CKP III a IV cvičilo. Po dvou letech byly vyhodnoceny výsledky sledování i léčby: Incidence DMO klesla z obvyklých 2 promile na 0,71 promile v celém sledovaném vzorku populace a týkalo se to především spastických forem a atetózy – bez těžšího postižení intelektu. Obdobný screening proběhl i v Novém Městě na Moravě v létech 2000-2001, prošlo jím přes 1000 novorozenců, po 16 měsících bylo hodnoceno 768 dětí s těmito výsledky: CKP I-IV celkem u 25,52%, CKP III a IV 3,78%; DMO 0%! (Žel, za 4 měsíce nato byl screening vnějším administrativním zásahem přerušen.)

 

Výsledky uvedené screeningové metody jasně dokazují, že je pro záchyt patologického hybného vývoje nejcitlivější a nejselektivnější a umožňuje nejefektivněji a nejekonomičtěji indikovat  fyzioterapii – v tomto věku výlučně reflexní lokomoci dle Vojty. Radikální snížení incidence DMO (spastických forem a atetózy) asi o 2/3 je doslova revoluční. Neurofyziologickým podkladem tak výrazné redukce incidence DMO při časné indikaci terapie je zjevně velmi vysoká plasticita mozku ve věku do 5 měsíců. V té době ještě nejsou procesem sekundární degenerace destruována (zničena) motorická řídící centra v centrálním nervovém systému (CNS); jsou zatím poškozena jen centra senzorická. Experimentální důkazy k této hypotéze poskytly výzkumy Windleho v šedesátých letech 20. století na mláďatech opic Maccacus Rhessus.

 

Po  tom, co je uvedeno výše, je skoro zbytečné zdůrazňovat jaký význam má včasná diagnostika a terapie hybného postižení pro vertikalizaci a lokomoci: U 2/3 hybnou poruchou ohrožených dětí se díky včasnému a správnému postupu DMO nakonec vůbec nerozvine - jde o zdravé jedince…! I u zbývající 1/3 včas a správně léčených dětí jsou alespoň větší předpoklady k dosažení co nejlepší kvality života - limitem u nich je potom především tíže mentální retardace.

 

 

Čerpáno z: www.neurocentrum.cz