Naše první návštěva u MUDr. Živného.

V poslední době toho máme tolik, že to sem ani nestíhám psát. A pak už polovinu zapomenu. Tak snad aspoň něco.

V pondělí nám zavolala paní od pana doktora Živného z Prahy. Sama jsem ho už před časem kontaktovala kvůli konzultaci botulotoxinových injekcí. Také ale na doporučení známých, které mají stejně postiženého chlapečka jako my a pana doktora navštěvují. U pana doktora se uvolnilo jedno místo a tak jsme byli kontaktováni s tím, že musíme hned další den přijet do Prahy na konzultaci a prohlídku malého. Bylo to sice dost na rychlo, ale naštěstí dali příteli
v práci propustku, tak jsme mohli jet.
Byli jsme objednaní na úterý v 17:00 hodin. Vyjeli jsme už v 13:00, protože to máme jednak dost daleko a také hlavně proto,že to v Praze zase tak moc neznáme. Tak abychom to do té doby našli.
Když jsme přijeli do Prahy, nechali jsme auto na Černém mostě a vydali se metrem podle navigace paní od pana Živného (asi asistentky nebo sekretářky). Jeli jsme z Černého mostu na přestupní stanici a potom na stanici Dejvická. Odtud jsme měli nastoupit na tramvaj a jet na zastávku u vojenské nemocnice a naproti ní by měl sídlit. Díky ochotě lidí, kteří nám museli pomoci, jsme to nakonec našli. :) Měli jsme dokonce i trochu času. K doktorovi jsme přišli trošku ohlušení z metra a ještě jsme měli problém, že jsou u něho dost daleko židle od jeho stolu, takže jsme se museli neustále ptát, co nám říkal, což byl docela trapas. :) Musím ale pochválit příjemné prostředí v ordinaci. Malého nejvíce zaujalo velké akvárium a nás zase fotečky nebo spíše mnoho foteček jeho malých pacientů. Pan doktor byl příjemný. Patrička prohlédl a vzal si od nás nějaké papíry ohledně Patričkova stavu. Zeptal se nás na rehabilitaci a léčebné postupy. Ukázal nám, jak se cvičí bodová metoda, o které jsem tu už psala a musím říct, že je to tedy malý zázrak!!! Nebo pro nás spíše velký. Ukázal nám jí na Patričkovi a musím říct, že je to lehké tak, že to zvládnou cvičit i třeba babičky a příbuzní a ne třeba jako Vojtova, kterou umím pouze já. Teď se s přítelem o rehabilitaci dělíme, když je doma. On cvičí bodovou. Potom já bobatha a nakonec Vojtovu já, ale přítel mi pomáhá. Je to takhle moc fajn. :) Ale abych to nezamluvila. Při bodové metodě se tlačí špičkou prstu na určité svaly, které se po 1 minutě držení krásně uvolní a dochází tak k nádherným výsledkům rehabilitace následné. Do teď jsme cvičili Vojtovu, ta však neměla žádný efekt, protože Patriček neměl uvolněné svaly. Teď vidíme konečně nějaké výsledky, ale k těm se ještě dostanu. Po stlačení svalu se Patričkovi nejen na dotek, ale i na pohled uvolní svaly a otevírá i postiženou ručičku, správně pohybuje nožičkama a toto jsme zaznamenali už v ordinaci. Pan doktor nám body, které máme mačkat, namaloval fixou na tělo a my si je doma jen obtahujeme. Máme dva na zadečku, dva na stehýnkách, dva pod kolínkama, jeden na levé ručičce pod loktem a jeden na levé straně pod podpažím. Na Patričkovi bylo znát, že má hubené končetiny a zadeček tím, jak má napnuté svaly, ale teď se nám to začíná povolovat a už to není tolik znát.
Tuto metodu budeme teď cvičit 3 měsíce do další kontroly a potom uvidíme. Cvičíme 6krát denně z toho 4krát před celkovým cvičením a 2krát zvlášt. Z kontroly jsme byli nadšeni, protože pan doktor dával Patričkovi naděje, ale místo botulotoxinu by nám doporučoval nakonec spíše operaci, která by měla větší efekt, a bylo by to na stálo. Máme, ale zdravotní pojišťovnu, se kterou pan doktor nespolupracuje a tak nás jedna jeho návštěva vyšla na 1 500 Kč, ale zase co bychom za Patričkovo zdraví nedali. Zatím však nemáme žádné příspěvky mimo mateřské a z té a z přítelova platu je už dost těžké to všechno poplatit. Žádost už máme podanou, tak snad to dobře dopadne. Na další kontrolu jedeme 5. prosince.

Momentálně doma cvičíme: Bodovou metodu a po ní bobath koncept. Je to spíš takové hraní s nožičkama na podporu lození, ale účinné. Nakonec cvičíme Vojtu, cvik na chození. Doma teď zaznamenáváme velké pokroky. Patriček se neustále staví na čtyři, nožičkama už umí krásně lozit. Každou nohu dává zvlášť, tak jak to má vypadat. Má už správné postavení nožiček. Umí se lépe otáčet s nakročením na obě strany. Lépe nám doma spí a celkově se zdá lepší a my už z toho všeho co děláme, máme konečně dobrý pocit.

Navíc Patriček jde v sobotu zase na plavání. Nakonec jsme se po domluvě s paní instruktorkou rozhodli dát Patrička k ročním dětem. Už se moc těším, protože po plavání uměl i nakračovat, ale jak byl krytý bazén přes prázdniny uzavřený, tak to zase zapomněl a navíc je ve vodě moc rád. :)

Dneska jsme byli na rehabilitaci v Hronově. Paní rehabilitační nám to zkontrolovala a cvičení z Vojty na břiše jsme dali pryč, protože při něm měl Patriček záchvaty breku a místo něho jsme dali jen takové houpání nožičkama a Patriček je spokojenější.
Potom jsme jeli odpoledne do mateřského centra MaMiNa do Police nad Metují, kde byla organizační schůzka pro rodiče kvůli canisterapii. S Patričkem budeme chodit každý druhý čtvrtek v 15:30 hod., kde budeme mít svoji půl hodinku s pejskem. A 3 krát za půl roku budeme mít takový speciální sobotní program. První bude canisterapie s logopedií, další potom arteterapie, což je malování a nějaké to vytváření a poslední bude canisterapie s fyzioterapeutickým cvičením. Už se na to moc těšíme. Rádi bychom tam ještě s Patričkem jezdili na masáže, protože má hodně ztuhlá záda a také na cvičení na míčích pod dohledem fyzioterapeuta, ale bude dost těžké se tam dostat, protože přítel je pořád v práci a nemůže si zase žádat o propustku na všechno, protože to by v práci nebyl skoro nikdy. :( A já bohužel nemám řidičský průkaz, protože na to nám už peníze nezbývají. :( Snad to nějak uděláme.

Zatím je to všechno. Přeji vám všem pevné nervy a hlavně děti, z kterých budete mít radost tak jako my.