Nepříjemný pobyt v nemocnici s ještě horším výsledkem.

Ve čtvrtek 13.12 jsme měli nástup na plánované audiologické vyšetření sluchu, protože předchozí výsledky byli sporné a nevýbavné, bylo toto vyšetření prováděno kompletně v celkové anestezii.

V 09:00 jsme nastoupili na ORL v Hradci Králové. Potom, co jsme vyplnili příjmové papíry nám bylo zděleno, že nemají na dětském oddělení místo a tak Patrik bude na dětském oddělení a já budu ležet na mužském oddělení a za Patrikem docházet. To by se ještě dalo překousnout, ale jaké bylo naše zděšení když jsme přišly na pokoj kde měl Patriček ležet, to se ani nedá popsat. Na neuvěřitelně malém prostoru byli naskládané 2 velké postele na kterých leželi starší pacienti a naproti byli dvě postýlky. V místnosti nebylo místo absolutně na nic. Byli jsme rádi, že se dalo vůbec procházet. Představa rehabilitace s Patrikem byla absolutně mizivá. Dalo se dělat pouze bodové cvičené a něco z bobatha, ale jen s velkou obtíží. Patrik mohl být jen v postýlce od které jsem se nedá nemohla ani hnout, protože je to klasická železná a Patrik se o ní pořád bouchal do hlavy. Šli by jsme alespoň do herny, ale ta byla také hodně malá a nikde nebyl ani korebec,  kde bych ho mohla položit a on by trénoval lezení, které se v postýlce s molitanovou matrací absolutně nedá stejně jako sezení, které úplně zapomněl. :( Jednou to zkoušel v postýlce, ale spadl potom hlavou na šprincle od postýlky a potom to už ani nezkoušel. Sice jsme mu strany postýlky alespoň obalili dekami a karimatkou, ale stejně to nepomohlo úplně. Sestra byla velmi neochotná a místo, aby mi ho na chvilku pohlídala když jsem šla třeba na záchod mi řekla, že je to moje starost.

Patrik se měl přes zákrokem umýt, ale měli k dispozici pouze dětské koupací kyblík pro děti do 6 měsíců a nebo sprchu v které ho také nemůžu umýt. :( Nakonec jsme ho alespoň otřela mokrou plenou.

Objednání jídla pro Patrika bylo také velmi záhadné. Sestře jsem říkala, že má 2 krát denně sunar, tak mi objednala vodu, která, ale dorazila až když jsme odcházeli z nemocnice. Jídlo jsem mu tedy dávala svoje od sunaru až po jogurty, přesnídávky a obědy.

Zákrok Patričkovi dělali 14.12 v 08:00 ráno. Na zákroku byl 2,5 hodiny. Potom ještě chvíli spal a pak už byl vzhůru a my jsme mu po 2 hodinách dali čaj a potom po další hodině sunar.

O něco déle přišel doktor s výsledkama, že Patrik má středně těžkou až těžkou sluchovou nedoslýchavost. Což byl pro mě jednak šok a také tomu nepřidala moje únava z mnoha hodin proseděných u počítače. Lehnout jsem si šla až když Patriček spal a hned ráno před zákrokem jsem byla zpět, abych byla u něho až se probudí a nezjistil, že je někde sám. Ve zprávě máme udáno spíše těžkou nedoslýchovost. Nebylo mi vysvětleno jako na něho máme mluvit, aby nás slyšel.

Večer nás naštěstí pustili domů a před odchodem ještě Patričkovi udělali otisky v uších pěnou, aby věděli, jakou bude potřebovat velikost naslouchátek. Psané máme naslouchátka za ucho, ale těmi si nejsem moc jistá, protože Patrik si je určitě hned sundá.

To je asi zatím tak nějak všechno. Přišla nám ještě pozvánka na EEG kvůli epilepsii, tak doufáme, že alespoň to dobře dopadne a my budeme mít aspoň nějakou dobrou zprávu.