Zvedáme se na čtyři.

V pátek jsme byli s Patričkem na rehabilitaci, ale jelikož byl pořád ještě nachlazený, byla taková volnější a Vojtu jsme raději vůbec necvičili. Byli jsme tam asi 3/4 hodinky. Paní na rehabilitaci byla jako vždy hodně příjemná a člověk si tam může v klidu i popovídat a ne jen ukazovat cvičení.

S Patričkem jsme se začali učit další metodu z bobatha, a to míčkování. To mu nevadí vůbec. Děláme to vždycky před spaním. Navíc mu to pomáhá s odhleněním, protože je ještě stále nemocný. Dostali jsme jeden míček domů a také na papíře nakreslené, kudy přesně míček vést, kdybychom to náhodou zapomněli. Což se také stalo. :)

Na další rehabilitaci jdeme až v říjnu, protože má paní Faltová dovolenou.

V sobotu jsme na plavání nejeli, protože je Patrik stále. Sice mě to mrzí, ale my si to potom, až bude zdravý, vynahradíme.

V pátek jsme jeli na návštěvu k mé mamince, tak jsem moc ráda, že nejsem sama doma. Musím ještě zavolat na foniatrii, že nebudeme moc teď nastoupit, protože je Patriček nemocný a budeme to muset odložit. To také není úplně dobré, protože do poukazu na lázně jsem psala, že to může být kdykoliv jen ne v září, protože budeme na tom vyšetření.

Jinak Patriček dělá každým týdnem nějaké pokroky. Teď se postaví na čtyři a z toho jde jako do sedu. Na stranu si sedne na zadeček, ale ještě nemá pevná zádíčka, takže mu sedět moc nejde.